DENÍK

Čtvrtek – 12.8. – odjezd cca 22 hod

První noc jsme cestovali do Rostoku (cca 600 Km), kde jsme byli přesně na čas a trajektem v 6:00 ráno jsme se dopravili do Dánska.

Konec cesty, tj. posledních 100 Km byl únavný, ale aspoň jsme se prospali na trajektu hodinku a několik minut.

 

Pátek – 13.8.

Tento den byl trošku únavný, protože jsme byli nevyspalí, ale vyrazili jsme do Kodaně, kde jsme navštívili zábavný park TIVOLI. Po cestě mě překvapilo směňování mincí na wc, resp nevěděl jsme, že jsou některé mince s dírou uprostřed. V TIVOLI jsme si koupili permici na všechny kolotoče a tak jsme je museli oběhnout a vyzkoušet. Zajímavé a nové bylo pro mě letadlo, kde jsem díky přetížení málem přišel o zrak J Pro Petru byl nejhorší oklotoč „volný pád“, který je jinak úplně v pohodě, jo a nejvíc se ji líbili koníci. Po všech estrádách jsme odpoledne nasedli do běláska a pokračovali přes „nej“ most do Švédska,  kde jsme to zabalili na odpočívadle Gardstanga.

 

Sobota – 14.8.

V sobotu jsme zahájili přesun směr Oslo. Po cestě jsme navštívili obchoďák kde prodávali alkohol v 0,5l lahvích, ale bylo ho tam jen na dně, což nechápeme. Z dálnice jsme pak zahlédli hrad, který jsme navštívili. Hrad byl celkem fajn, jeho název asi už zůstane tajemstvím, tak nezůstane, Petra říká BOHUS. A nakonec zmožení a cca o půlnoci jsme dorazili na odpočívadlo poblíž města Askim, což je cca 50 Km od Osla.

 

Neděle – 15.8.

Ráno jsme měli budíka na 7:30. Opláchli jsme se v řece, nasnídali a vyrazili do centra města. Oslo je pěkné a překvapením bylo, že tam bylo místo na parkování, v neděli dokonce zdarma a také tam nebylo moc lidí. Petra říká, že mám dopsat název parku, takže jinak: celý den sme šmatlali po městě s mapou, foťákem a batohem. Určitě stálo za to navštívit Radnici, přístav, zámecký palác – královský palác J, VIGELANDSPARKEN, kde jsou sochy od Frognera. Z muzeí jsem vybral FRAMMUSEET, které se věnuje polárním oblastem a je tam velká loď, která se dá projít a je půvoní – trochu smrdí ve vnitř. Muzea jsou umístěné na poloostrovu Bygdoy, kde jsme šmatlali víc jak hodinu pěšky z parku. Kupodivu bylo tak pěkně, že jsme málem zdechli horkem. Další muzeum měla vybrat Péťa, ale jelikož jsme byli KO byl jsem vděčný, že jsme se vydali zpět trajektem do centra.

Povečeřeli jsme kousek od skokanského můstku nad Oslem, je tam fajn výhled na město, ale zasekali jsme se tam, jelikož se opravuje cesta a tak jsme se nemohli vymotat zpátky, takže jsme jeli pryč a hledali místo na spaní až do půlnoci L

 

V Kodani i v Oslu by se hodilo kolo, všude jsou fajn stezky jen pro cyklisty a je to normální jej používat. Tzn na kole se jezdí v podpadkách a šatech J

 

Pondělí – 16.8.

Dneska zima a prší, včera jsme si měli sluníčka víc vážit. Sedíme teď a mrznem v horách na úžasném místečku, jež se jmenuje SULESKARVEGEN. – je to mezi městy Nomeland a Sinnes, několik kilometrů jsme jeli do kopce s 10% stoupáním, až jsme se dostali na náhorní plošinu, která má 1000 až 1100 m nm.

Všude kolem jsou skály, balvany, ovce se zvonečkama, jezírka čistá jako křišťál, vodopády, říčky, prostě radost kam se jen podíváme. Cesta vypadá, že je jen pro jedno auto, ale zatím jsme se vždy nějak minuli. Vypadá to, že celý úsek je přes 40 Km dlouhý a pro mě neuvěřitelný. Místy jsou domečky, které mají na střeše trávu a nejdou skoro vidět, pokud teda nejsou natřené typicky červenou barvou J

 

Úterý – 17.8.

V noci chvílema pršelo a byl vítr, to vím bo mě štvalo jak cinkají uzávěry od oken u zvedací střechy. Ráno vyšlo sluníčko, ale jen na chvíli, jinak bylo pod mrakem, celkem dobré počasí na výšlap. Trajektem jsme se dostali přes Lysefjorden a po 20 Km dojeli na parkoviště, odkud to podle mapy bylo nějaké 4 Km na Preikestolen, cedulka ukazovala čas 2 hod, což se mi zdálo přehnané, ale nebylo. Cesta začla kousek od parkoviště prudce stoupat a šlo se po kamení. Na prvním záchytném bodě jsme už byli spocení (po 500 metrech) a někteří dávali pauzu. Po víc jak hodině cesty jsme zjistili, že podle ukazatele jsme ušli teprv něco přes 2 Km, samo už jsme za sebou měli přestávku a taky kopec, kde se vyloženě skákalo po kamení, o kopci kde po kamení ještě tekla voda nemluvě J Cesta se klikatila přes podmáčené lesy, klesala, stoupala, šli jsme kolem jezírek. Prostě nádherná přírodní cesta. Samotný cíl byl také užasný, nejen,že jsme si několikrát mysleli, že cesta dál nevede nebo se tam nedá projít, ale také u cíle jsme lezli po skalách dolů, abychom pak zjistili, že existuje ještě jiný konec cesty k cíli, která je přístupnější, ale i tak smekám před důchodci, kteří celou trasu dokázali s přestávkami ujít (i když na kamení zdržovali ;-)).

 

Středa – 18.8.

V úterý večer, když jsme jeli trajektem z města Skar do Nesvik (80 NOK – cca 250 Kč) jsme vzali stopaře, byl to kluk s holkou z ČR a měli namířeno stejným směrem jako my do pohoří Hardangervidda. Večer jsme přespali poblíž cesty. Ráno jsme pak pokračovali do Kinsarviku, kde jsme je vysadili. My jsme jeli dál směrem Geilo, kde jsem plánoval nějakou tu rocházku, ale jelikož kolem poledne začalo pršet a v horách (výška 1200-1300m nm) byla zima a mlha jsme to změnili na projížďku a návštěu zajímavých míst po cestě, jako přehrada, výhledy a tak. Našli jsme taky první hříbky, koupili vajíčka a měli večeri, mňam ! Jinak jsou tu i borůvky, maliny a lesní jahody.

Jezdí tady celkem dost starých amerik. Jednou jsme potkali takové staré auto, asi 2 dny zpátky? V noci něco opravovali, bylo celé černé a dělal jsem si srandu, že tam mají mrtvolu, bo stáli u nějakého výkopu. Pak jsme tankovali na benzince, kde jsme už byli sami (tankuje se za pomocí karty) a když jsme se šli kousek projít a hledali WC, tak najednou staršný rachot a to černé auto, otevřené všechny okna, v něm 6 lidí (3 vepředu a 3 vzadu), nějaká divná hudba, červené světlo nebo sedačky, všichni v tmavém… no divný pocit jak tak pomalu jeli a koukali na nás J Jako z nějakého filmu a vy přemýšlíte, jestli stihnete doběhnout ke svému autu nebo ne J ale oni to celé objeli, ani se nepokusili natankovat a zmizeli. Pak jsme je asi po 20 Km předjeli a já si jen říkal ať si každý najdem jiné místo na spaní J

 

 

Čtvrtek – 19.8.

Spinkali jsme v horách za městem Geiteryghytta, byla celkem zima, ale za to pěkný výhled z běláska J Ráno jsme se vydali směr Bergen, v plánu bylo navštívit nějaké věci po cestě plus samotné město Bergen. Po cetě jsme měli město Flam, kde prý kotví zaoceánské lodě, no byla tam jen jedna větší loď a nějak obří mi nepřišla a nějaká pořádná by se tam podle mě ani nevešla, takže to mě zklamalo. Počasí se mezi tím umoudřilo a vyšlo sluníčko. Jinak jsem si uvědomil, že Norsko je země tisíce tunelů, zajímavé je že je nevětrají, třeba sme jeli dneska tunelem o měl 11 Km a žádné větrání, jen světla a ani žádné výztuhy, prostě díra ve skále. Navštívili jsme taky dva vodopády, jeden náhodně podle šipek, k tomu jsme museli dojít a zpátky jsme se proběhli. Druhý jsem měl poznačený, ale nešlo jej minout, byl hned u cesty, ten se jmenoval Steinsdalsfossen. Jinak mezi tím prvním a druhým vodopádem jsme jeli zkratkou z města VOSS do Alvik a dle mapy od Leoše a Radky, kterou jsem dostal na cestu tam byla bílá cestička, ono už ty žluté vypadaly jako cesta pro jedno auto a vůbec někdy i na červené cestě je místo jen na jedno auto a vyhýbací místa – kolem fjordů ve skalách se to hold špatně buduje cesta. Ale zpátky k té bílé cestičce, ta vedla asi 10 Km v lese, v horách, kolem houby, borůvky, mech v lese jako prachová postýlka, až jsme se tam báli šlápnout, nádhera. Několikrát jsme zastavovali, Petra našla dva obrovské hřiby, ale byli už trošku prožraní. Nasbírali jsme borůvky a pokračovali v cestě, ta se však najednou větvila, ač jsme našli šipku, tak po dalším kilometru nás čekalo překvapení v podobě závory a zámku, podíval jsem se do podrobnější mapy a navigace a tam cesta nebyla J Takže zase zpátky do města Voss a po červené přes Granvin směr Bergen. Asi budu podezřívat milé sousedy, že koupili mapu někde v obchodech pro jeepy, jelikož závora šla objet přes příkop a řeku a to by jistě Leošův wrangler zvládnul. Ale počasí nám přálo a les se líbil, sice jsem se na těch cestách modlil ať se s nikým nemusíme míjet, ale teď už to berem jako fajn zkušenost a těšíme se na sever a další výlety mimo hlavní tahy. Po cestě jsme se ještě večer stihli vykoupat v moři, venku byla zima, moře studené, ale po plavání nám bylo super teplo. Díky zajížďce a offroad vložce jsme se utábořili kousek od Bergenu a do města se vydáme až zítra, začíná pršet, tak uvidíme…

 

Pátek – 20.8.

Bergen mě vcelku zklamal , akvárium bylo celkem fajn, i když je maličké. Vědecko-technické – VIKI muzeum, kde lze absolvovat různé atrakce jsme nestihli, jelikož je po sezóně a tak zavírá již v 15 hod. Místní hrad byl z poloviny v rekonstrukci. Navštívili jsme rybí trh, kopili dvě půlky makrel různě kořeněné, viděli obrovské borůvky, které musíme najít v lese. Počasí nám moc nepřálo, bylo větrno a deštivo, občas se to vybralo a jak začlo svítit sluníčko tak to bylo na tričko, jinak na budnu a mikinu, takové změny během chvilky jako v horách. Po cestě z Bergenu jsme se osprchovali v kempu co byl u cesty, za sprchy se tady platí, většinou 5 NOK za 3 min, někdy je minimum 10 NOK. Po cestě v horách, když už jsme hledali místo na táboření se nám do cesty připletly krávy, nejdříve šlo celé stádo po cestě a pak nám jedna skočila do cesty takže jsme museli brzdit co to šlo, druhá co šla za ní ji asi chtěla bránit, jelikož šla přímo na běláska a tak jsme začal couvat, nakonec se mu vyhla, ale dívala se mi do očí a míjela nás jen o pár centimetrů (že by vyhrožovala?).

 

Sobota - 21.8.

Ráno jsme viděli nádherné "mraky" jak se kupí u vrcholků hor, jak se zvedají z vesničky co byla pod námi...Pěkné místo na spaní to bylo. Jeli jsme trajektem z Vagsnes do Hella (necelých 100 NOK) směrem na město Lom. Projížděli jsme pohořím Jotunheimen, kde byla spousta vyhlídek a možností výšlapu, dostali jsme se nad 1500 m nm (u fjordu jsme byli cca na 0 m nm) a při svačince jsme parkovali vedle zbytku sněhu. Bylo fajn pozorovat jak z ledovců tečou malé potůčky, ketré se spojují, místy jsou vodopády, pak začínají vznikat řeky a ty paktvoří světle zelená jezera (zatím nevíme proč je voda z ledovců světle zelená a v nížinách pak ve fjordech tmavě modrá až černá – napadá mne, že je to tím jaké nerosty se do ní rospustí?).

Jelikož pěkných míst bylo hodně a zatáček taky, dorazili jsme k odboččce na chatu Juvashytte (odtum jsme chtěli na nejvyšší norskou horu) až kolem 16 hod, odbočka je přímo z hlavní cesty  (č. 55), samozřejmě tato odbočka a posléze placená cesta (85 NOK) je z městečka takže jsme sjeli z hor a z 600 m nm jsme se na 15 Km vystoupali s běláskem až na 1900 m nm k nejvýše položené norské chatě, jež nabízí ubytování. Počasí se ale začínalo horšit a tak jsme došli jen pod ledovec, stejně jsme neměli lano na jištění a tak z toho byla „jen“ dvouhodinová vycházka po kamení a sněhu. Třeba na nejvyšší vrchol vyrazíme někdy jindy (Galdhopingen 2469 m nm). Za dešťo sněžení jsme opustili zajímavé místo a nasměrovali se na Geiranger (cesta č. 15), na této cestě jsme také přespali u světle zelené řeky J v lesíku, kde rostly houby a borůvky, bohužel vše vysbírané J

.

 

Neděle – 22.8.

Opět prší, je to jasná daň za tak krásnou a zelenou přírodu, která je kolem,sluníčko jsme viděli jen krátce po ránu a jen na chviličku. Po snídani jsme ještě zkontrolovali olej a pak zastavili až na svačinku na vyhlídce nad fjordem Geiranger, sice pršelo, ale auto jsme zaparkovali u kraje a tak jsme měli celé městečko jako na dlani. Po cestě jsme minuli vyhlídku Dalsnibba, kde nemělo cenu jet, jelikož byla v mracích L Geiranger fjord je pěkné místo, ale musí Vám přát počasí, nakonec jsme vyrazili na vyhlídkovou cestu lodí (155 NOK na osobu, trvala 1,5 hod, v tom počasí nic moc). Pak jsme se nasměrovali na Trollstigen (cesta trolů), ta byla krásná, bohužel opět žádná vycházka, jelikož prší a nahoře jsou všude mraky. Už toho deště máme plné zuby, pod horami zastavujeme v obchůdku se suvenýry a já kupuji svůj první pohled, je to cesta trolů focená za pěkného počasí, je to fakt krása, i tak byla, ale… Jelikož chceme zase vidět sluníčko rozhodujeme se jet přímo na Lofoty, to je cca 1000 Km na sever a tak jedeme do půlnoci a zastavujeme až kousek před městem Trondheim. Zapoměl jsem, že po cestě jsem měl výbornou narozeninovou večeři, mňam ! A taky sem zapomněl, že nám dochází druhá baterie ve foťáku, to nás trošku deptá, snad nabíječka z domova přijde včas…teď musíme baterečku šetřit.

 

Pondělí – 23.8.

Plánujeme jet celý den směr sever.

A tak se také stalo J

Po cestě jsme se stavili zjistit zda někde mají nabíječku na foťák, měli univerzální za cca 1200 Kč takže jsem se rozhodl ji vyrobit J a povedlo se, trafo od wifi routeru mělo +- stejné parametry a nějaké drátky jsem taky našel, Petra pak foťáček otestovala a byli jsme o něco veselejší. Také jsme si nakoupili zásoby a nabrali naftu, ktrerá neba levnější jak jsem čekal, ale dražší jak říkala Petra, stála 11,81 NOK a včera večer jsme ji mohli mít za 10,34 NOK. Cena nafty se tady pohybuje od nějakých 30 po 40 Kč, většinou teda je to kolem té horní hranice. Jídlo v obchodech je tak 2x dražší a restaurace mají stejné neli vyšší ceny než ty naše, ale je to v jejich měně…

Po cestě nás brzdí někteří NORCI (tak říkáme místním obyvatelům), jelikož dodržují max 80, ona ta cesta na sever je totiž taková úzká cestička lesem, žádná dálnice! A tak dosahujem průměrné rychlosti 70-80 km/h max. Ale příroda je krásná, výhledy místy super a při zajížďce hned kolem pěšinky v lese zase plno lesních dobrot.

 

Úterý – 24.8.

Ráno jsme si přivstali (6:30) a měli jsme před sebou 200 Km, ale zase nás nalákaly vyhlídky a tak jsme dorazili na trajekt do Bodó až ve 12 hod.

Tankujem už podruhé traktorovou naftu, je levnější a běláskovi chutná J (8 až 9 NOK)

Příroda podél cesty ve středním norsku je podobná té naší. 100 Km před Fauske je na E6 parkoviště a tam vám oznamují, že jste se dostali za severní polární kruh. Krom toho tam taky běhali sobi tak jsme fotili jak šílení, až nám začaly mrznout ruce, protože to je v 700 m nm a byl tam silný vítr.

Dle nějakého cestopisu sem nejistě tušil, že trajekt jede ráno v 10:15, ten taky jel, ale další…v turistické sezóně v 15 hod, jenže ta tady končí 8.8. a tak budeme čekat až do 17:45 achjo. No nic svaříme víno a jdeme se podívat do centra města. Vlastně místo achjo říká „Petrunka - bedrunka“ hurá, protože svítí sluníčko!! J

V rádiu teď hráli českou písničku, mě to ani nedošlo, nějaká hitovka od Elánu, prej kočky se mrouskaj…

Cenrum nic moc, počasí fajné.

Trajekt stál něco přes 700 NOK, je to celkem dálka (3 hod na trajektu) do Moskenes – Lofoty, už se tam těšííííme.

 

Středa – 25.8.10

Počasí po ránu nevypadá vábně.

Na parkovišti kde spinkáme (ve městě, které se jmenuje A) sme našli wifi signál a tak jsme koukali na předpověď, snad se to kolem poledne vybere a taky další dva dny by mělo být sluníčko, prosíííím prosíííím. Jinak nám nálada padne a taky fotky nebudou moc pěkné.

Jinak co se týká přespávání, lze tady sice kdekoliv spát v přírodě, což je fajn, pokud máte batůžek na zádech, pokud máte auto, je to horší, jelikož z cest nejsou do lesů moc odbočky a pokud ano tak tam bývají závory, samo je to podle toho kde se nacházíte…ve středním norsku to bylo v pohodě, celé lesy jen pro sebe, ale u turistických lokalit končíme na odpočívadlech a parkovištích, ale jsou pěkné a fráze, že slouží pro odpočinek a né pro kemping nám nevadí – já si ji vykládám tak, že jedna noc není kempování.

Dopoledne jsme „proflákali“ a jak vyšlo sluníčko (kol 11 hod) tak jsme vyrazili na obhlídku vesničky a okolí. Konec lofot tvoří jen hory a mokřiny, to jde vidět hned za vesničkou, tam směřují ti kdo chtějí být v přírodě sami.

Dneska jsme potkali dva „čechy“ říkali, že tady žijí už rok a půl a na lofotách jsou poprvé. Tak jsme chvíli pokecali co kde je a jeli dál.

Navštívili jsme jednu méně známou písečnou pláž, chvíli jsem uvažoval se vykoupat, ale moře je extra studené, už ruka mi málem zmrzla a taky studený vítr, ač svítí sluníčko. To má mimochodem svítit další dva dny podle předpovědi, tak snad to vyjde. V kempu jsem se poprvé ptal na ubytování (je třeba vyprat) a né moc příjemná černoška mi sdělila, že cena je 175 NOK za auto a dva lidi, to mi nepřišlo tak stašné, ale nelíbilo se nám tam. Na pláží sice bylo pln mušlí a moře vypadal živě, ale vyplavené řasy, nikde nikdo, zima.

Nakoupili jsme krevetky a udělali večeri u další pláže v kempu, kde jsme se ubytovali jen za 120 NOK, jelikož jsem na recepci říkal, že mám malé auto a taky paní zaujalo tričko s krtečkem, který je prý její oblíbený…

Sluníčko zapadlo něco po půl desáté, teď už je po jedenácté hodině a pořád zapadá, nebo už vychází o pár metrů jinde? Je to zvláštní pocit a pěkný úkaz. Půlnoční slunce by bylo pěkné, ale těch turistů tady musí být v červenci mraky, teď už je jich tady jen pár.

Příroda je tady nádherná !

Čtvrtek – 26.8.

Zase nás navštívili mráčky, vyprali jsme prádlo a snažili se jej venku usušit,nakonec jsme jej dosušili v běláskovi - za pomocí obou topení jsme si udělali malé tropy. Po oběde (16 hod, palačinky) jsme pokračovali po E10 – cesta krále Olafa. Lofotíme se - nemůžeme se hnout z místa, pořád je co fotit a na co se dívat. Vysvitlo sluníčko, ono asi celý den svítilo, jen nad tím kempem kde jsme sušili prádlo byly mraky J

Večer jsme si našli pěkné místečko na skalách, kde se dalo sjet autem z cesty, kousek vedle nás byl stan a do rána další dva přibyly. Vzali jsme pytlačku a hurá na ryby.

Mám pocit, že všude kolem jsou kopce, skály potažené trávou a mechem a mezi nimi jsou promokřená údolí, kde jsou domečky a jezera, no je to fakt pěkné a za tu cestu to stojí (vůbec celé Norsko).

 

Pátek – 27.8.

Od rána hřeje sluníčko, to tady prý není zvykem. Musíme se rozhodnout zda se vydáme do Andalnes (kde bychom mohli zahlédnout tučňáky a velryby) nebo pojedem rovnou směr Rovaniemi, už se nám to časově krátí (jen 10 dnů).

Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Před švédskými hranicemi nás čekalo ještě rozloučení s norskem v podobě znatelně většího tepla (hůavně vítr ustal) a taky se fotíme i s běláskem s opravdu obrovským „trolem?“, naštěstí neměl už moc zubů tak sme se ho nebáli.

Švédsko je ze začátku cesty (stále jedeme po E10) hornaté a tak se znovu ochlazuje a přicházejí mraky.

Našli jsme fajn odpočívadlo, kde jsou místa na oheň a taky hned po vystoupení z auta nacházíme houby (snad jedlé).

Začíná se stmívat a my sedíme u ohně a ač je srpen, máme i čepice, ale na to už sme zvyklí J

Teď se těšíme na zemi tisíce jezer (po zemi tisíců fjordů, vodopádů a tunelů to bude zajímavá změna).

Ještě mě napadá, že teď i cesta ubíha rychleji, je široká a rychlost je tady 90 Km/h což se hodí, když potřebujem jen „projet do finska“.

 

Sobota – 28.8.

Celý den trávíme na cestě do Rovaniemi.

Nějaké přestávky na nákup (už ve Finsku), kde zjišťujeme, že ceny v obchodech i v restauracích jsou jako v ČR což nás těší, dokonce i nafta stojí pod 28 Kč.

Jedna ze  zastávek byla u řeky, kde bylo opět ohniště, připravené dřevo, takže Finsko se nám začíná líbit.

Bělásek je na cestě hodný, akorát sem tam něco klepe, jde to z pod víka ventilů a trvá už to druhý den, ale nezhoršuje se to a občas to zmizí úplně.

 

Neděle – 29.8.

Spinkali jsme v kempu v centru Rovaniemi (25 eur), jelikož ostatní kempíky už mají zavřeno a chtěli jsme teplou sprchu.

Dopoledne jsme navštivili Arktikum (12 eur/os), to se věnuje historii a současnosti ze života menšin, polární záři, půlnočnímu slunci a hlavně přírodě za polárním kruhem a jejím změnám – bylo to zajímavé, strávili jsme tam snad 4 hodiny.

Navštívili jsme taky vesničku Santa Klause – NAPAPIIRI – nebyl tam, prý až od 16 hod, jinak všude zněly koledy a prodavačky vypadaly jak ježíšci J

Ranua ( 14 eur/os) – cca 80 Km od Rovaniemi, je zde ZOO, konečně snad uvidíme losa, toho jsme zatím viděli jen vycpaného v Arktiku. HMMM, tak všechny zvířata jsme viděli až na losa J, ten tam sfiňa nebyl, ale měli to pěkně udělané, celou cestu jsme šli po chodníčku a třeba u vlků jsme procházeli přes jejich teritorium  asi ve 4m výšce a oni na nás koukali. Medvídě řvalo a medvědí maminka chodila po zadních. Pižmoň se na nás dokonce rozběhl a málem jsme si z toho sedli na zadek jak sme couvali od ohrady J Ono i prasata a krávy se proháněly s větrem o závod, tak nevíme, jestli tady mají nějaké spešl žrádlo, nebo čím to bylo J

 

Pondělí – 30.8.

Dojeli jsme až do města Kuopio, kde jsme navštívili rozhlednu na kopci Puio, park a „all you can eat“.

Kolem rozhledny byl park a golf, cestičky byly vysypány pilinami a krásně měkoučké. Na rozhlednu jsme dorazili těsně před zavíračkou a tak jsme měli vstup zdarma, vyhlídka ze 75m věže byla úžasná. Myslel jsem, že kolem budou paneláky a obchoďáky a továrny, no ono taky byly, ale jen v 1/5, zbytek a pozadí za městem tvořil les a jezera, to sem jeětě neviděl, tady by mi nevadilo žít na okraji města. Splynutí s přírodou je tu úplně jiné než u nás.

Finsko jsou lesy, lesy a cesty omezené 100 Km/h a lesy.

 

Úterý – 31.8.

Navštívili jsme pevnost Savonlinna (5 eur/os), za návštěvu určitě stála. Píšou, že je to jedna z nejlépe zachovalých středověkých pevností, v červenci je tady velký festival na který jezdí umělci z celého světa. My měli „jen“ soukromou prohlídku v angličtině, jelikož nikdo krom nás dvou tam v tu chvíli nebyl co by oni stál J

Jelikož mi to nedalo tak jsme se zajeli podívat i k ruské hranici, jak to tam vypadá. Překvapilo mě, že ostnaté dráty jsem neviděl, jen dvě závory…

 

Středa – 1.9.

Cestou mezi jezery až do hlavního města Helsinki. Na náměstí byla expozice medvědů z celého světa (za každou zemi tam byl jeden, kterého zhotovil umělec z dané země).

Večerní procházkou jsme uzavřeli návštěvu Helsinek a vydali se zase dál.

 

Jo a došla nám první plynová bomba v běláskovi – při běžném používání vydržela 3 týdny (vaření, lednička a týden večerního přitápění).

 

 

Čtvrtek – 2.9.

Zastavili jsme se na zřícenině hradu, pak jsme se rozhodli pro návštěvu městečka Hanko, písečná pláž a slunce, které se konečně neschovávalo za mraky. Jediné zklamání, když jsem běžel do vody a zase rychle z ní vyběhl - na poslední chvíli jsem si všiml, že všude kolem jsou medůzy – vrrrrr tak jsem se už těšil a místo toho jsem jen otíral mokré nohy a klepal písek z cuklíků, to je daň za čisté moře J

Večer jsme čekali na trajekt, byl plný, ale kdyby někdo náhdou nepřijel měli jsme koupený „čekací lístek“, bohužel smůla a tak po třech hodinách čekání hledáme wifi a rezervujem lístek na zítra a pojedem zítra ráno.

 

Pátek – 3.9.

Trajektem z Turku do Stockholmu (55 eur – auto a dvě osoby, včetně kabinky-sprcha).

Na lodi je wifi a tak už raději rezervujeme lístky na trajekt z Trelleborgu (Švédsko) do Travelmunde (Německo), povedlo se a v neděli v 17:15 budeme už cestovat posledním trajektem, který nás při této cestě čeká.

Dnes večer a zítra si prohlídneme Stockholm a pozítří už cestujeme na jihozápad Švédska a domů.

 

Sobota – 4.9.

Stockholm je město rozložené na několika ostrovech a propojené mosty a tak vám nabízejí prohlídku města z lodi místo tradičních autobusů.

Město je fajn a za návštěvu stojí, někde sem četl, že to jsou benátky severu, mě se líbilo víc než Benátky.

Na noc jsme vyrazili k jezeru Vattern.

 

Neděle – 5.9.

Po ránu jsme vyrazili na ryby a nakonec po nějaké stezce došli do „původní vesničky“ a tu celou prošli. Na parkoviště pak dorazili němčouři, kterým jsme nastartováním běláska přerušili výklad a některé jeho klepání za studena a do toho pískání pobavilo, jiné nasralo a tak jsme zvolili výjezd z parkoviště až za nimi, aby si to dokonale užili J

Ještě jsme nedojeli ani k hlavní silnici a v zrcátku jsem málem nechal oči, za náma mlha, koukám na otáčkoměr, hmm žádný extrém, kurňa mlha i před náma, zastavujeme, že by se blokl třmen nebo hoří lednička?

Po vypnutí motoru bělásek stále čmoudí a něco bzučí, po otevření kapoty se záhada vyřešila, přídavné topení se zbláznilo, uff.

Po cestě vidíme odbočku na losy, takže jdeme na ně, byli leniví a leželi, ani kameny z cesty jsme je neprobudili k životu.

Tak jedeme dál, aspoň jsme tam našli v prospektu, že po cestě je nějaké safari. Zastavili jsme se tam a zvažovali zda půjdem dovnitř – tam jsme mohli jet vlastním autem. Nejdříve čertíka zaujaly kůzlátka a tak se snima šel pomazlit a já pohladit. Při mazlení nečekaně zaútočila matka koza ze zadu a prožvýkla čertíkovi mikinu J, to mě pobavilo, prý svině J (má to roztrhané, prý prožvýklé není tak výstižné). A tak jsme si teda koupili lístek pro dva, abychom zjistili, že dostanem žeton na auto a může nás tam být kolik chce. V parku zase všichni losi i bizoni (chlupatý býk s rohama) leželi a nevšímali si nás, i když jsme jim nabízeli jabko a zkoušeli troubit metr u jejich hlavy. Nakonec jsme se rozhodli celou trasu projet znova, no za darmo neberte to. Tentokrát za vláčkem, kterým se také dalo jet místo auta. Ve vláčku měli větvičky a tím lákali losy a oni fakt vstali a šli žrát z ruky, jabko nežerou, to ne to se ofrňujou, ale listnaté větve žerou jak diví a tak jsme měli zážitek, když jsme měli losí hlavu v běláskovi a sápala se po větvičce, dokonce i bizoni vstali a čumeli na nás, ti aspoň jabko hledali a podle mě i žrali.

A tak jsme tam zůstali déle než bylo zdrávo a museli spěchat na trajekt. Na ten sme dorazili tak tak, dostali lístek, zaparkovali, za náma ještě kamion a sotva sme vystoupili na venkovní palubu a sedli si, už se dal trajekt do pohybu.

Jinak sluníčko svítilo a bylo pěkně, takže fajn poslední skandinávský den J

 

_____________________________________________________________________________________

 

Příroda jednoznačně nejkrásnější v Norsku, za cenu chladnějšího počasí a studeného větru, ale když se s tím člověk srovná, tak to za to stojí. Také se musíte srovnat s pomalým cestováním a úzkými cestami, ale srovnáte se s tím, stejně tam pořád člověk stojí a něco obdivuje, což už nám teď chybí J

Stoupíkovi i Čertíkovi se nejvíce z měst líbilo Oslo. Čertík ještě napovídá, že Helsinky byly taky pěkné.

Bergen, který prý norci považují za typické norské město se nám moc nelíbil, jednak nám tam nepřálo počasí což udělalo jistě dost, ale i tak je to turisticky zaměřené oproti Oslu, kde jsme se cítili fajn (klid, pěkné parky se zvířátky - tam bych si dokázal představit po nějakou dobu žít). Další větší město Rovaniemmi, tam to žilo oproti ostatním městům (v Oslu to taky žilo, asi jsou finové více společenští), kde večer nikdo nebyl tam byli všichni mladí venku. A město co mě překvapilo, bylo Okupio, vůbec mi nedošlo, že při vyhlídce z věže uvidím všude do nedohledna za městem jen lesy a jezera… a uprostřed města zase nádherný park s vyhlídkou. Na jedno město, kterým jsme projížděli náhodou, ještě vzpomínáme, to nás totálně odpuzovalo – „hornické město“ – jeho jméno jsme raději zapomněli.

 

Takže hurá všichni do Norska, kola a lezeckou výbavu si přibalte, obojí se bude hodit a kam se vydáte není až tak podstatné, ale pozor na teplotu u moře, v horách, na jihu, na severu…

 

Celkově jsme najeli: 8400 Km

Průměrná spotřeba: 8,5 l / 100 Km

 

Když nebudu lenivý tak sem ještě přidám mapku naší trasy časem J